Advent nás vrací do vzpomínek. Před 15 lety jsme první adventní neděli strávili s naší Julinkou v Paříži. Je neuvěřitelné, jak ten čas letí. A jsou to vzpomínky na 7 pestrých měsíců, které nám zůstaly. Na miminko, které šetřilo úsměvy a téměř nikdy neplakalo. Jako by věděla, co se musí stát, Julinka dělala všem jenom radost.
Tobíka jsem tehdy nechala doma. Poprvé ve svých dvou letech byl na delší čas bez mámy,
a jen my dvě holky jsme se jely podívat za tátou. Manžel dostal tříletý pracovní kontrakt
v Paříži, tudíž naše adventní mise byla jasná. Zjistit, do čeho jdeme. Kam se naše čtyřčlenná rodina v březnu přestěhuje. Cesta letadlem s 4měsíčním miminkem, rozsvícená Eiffelovka, Champs Élysées s vánočním trhem, první okradení, návštěvy realitek a hledání bytu, to vše bylo nové. Jen základní znalost francouzského jazyka, vysoké ceny, pomyšlení na stěhování
a změny na obzoru, to byl koktejl emocí, jak už to u kojících matek bývá.
A naše miminko to v kočárku neslo se stoickým klidem, v režimu spaní, mlíčko, koupání holt jen občas prodloužilo interval. Já pochopila, že s hlubokým kočárkem v Paříži neuspěji, protože schody jsou v MHD všudypřítomné. Objevila jsem vynikající francouzské dortíky
za výlohou pekáren, které leckdy vyřešily hormonální výkyv nervózní matky.
V rámci vánoční besídky jsem poznala „holky“ z české komunity, které mi za pár měsíců byly oporou, když jsme se přestěhovali, ale Julinka už s námi nebyla.
Teď si uvědomuji, že důležitým momentem byl tehdy pocit, že v tom nejsem sama. Sama
v novém prostředí.
Poznat někoho s miminkem v náručí, a pak dělat, že se nic nestalo, neumím ani já, ani nikdo jiný. Já si o pomoc uměla říct, a díky vřelému přijetí a celkem rychlé aklimatizaci jsem se mezi „holky“ začlenila. Byla jsem schopna o Julince mluvit, nechtěla jsem, aby se na ni zapomnělo.
Byla a je součástí mého života. Ve vzpomínkách.
Pro vás ostatní ji v úplně jiné podobě uvedla do života Radka. Ředitelka projektu dětského hospice Dům pro Julii. Dům, ve kterém nebudete sami. A budete to mít v nelehké době lehčí než my tehdy.
Advent jsou vzpomínky i naděje. Zapalme si dnes první adventní svíčku, která je právě symbolem naděje. máma Petra
Comments